O mé maličkosti
...a ja su cérka z valašska...
Narodila jsem se ve Valašském Meziříčí, dětství prožila na ranči mé maminky nedaleko Pulčínských skal, kde jsme si jezdili na ovcích, později na kravách. Nezapomenu na vyděšené pohledy a útěky turistů, když nás viděli v lese na kravách.
První jezdecký oddíl byl TJ Rožnov p.Radhoštěm, bylo mi 9 let, kde nás učil pan major Novosad a major Parma, ale nejhezčí vzpomínky mám na Toma Zajace - díky němu jsem seděla ještě daleko před revolucí ve westernovém sedle a musím říct, že je nejen výborný sedlář, ale i výborný trenér - mučil nás ve voltiži, drtil na jízdárně a nutil skákat kavaletou řadu bez třmenů a otěží!!! Jsem mu vděčná za kamarádský přístup, se kterým jsem se už nikde nesetkala. Ani když jsem jezdila A 1/1, parkury, několikrát v sulce, trénovala hobby koně soukromníkům atd.
Od 18ti let jsem jsem se dala na vojnu a kdo se dá na vojnu, musí bojovat a to doslova. Za těch 11 let mi něco dala i vzala. Nezapomenu na strážní rotu a 22 německých ovčáků - to byla škola. Nejkrásnější období bylo, když jsem měla na letišti svého prvního koně Slunovrata - nebál se letadel, ale když poprvé viděl dětský kočárek, to byla katastrofa. Ale když jsem v roce 1997 na něm začla vozit první postižené děti, byl úžasný. Nezapomenu na šťasné oči dětí a maminek - to se nedá popsat, to musíte zažít.
Na podzim roku 1999 jsem jela na kole od koní a pan řidič osobního auta usnul a porazil mě - naštěstí jen přirazil na barák a nepřejel. Po 4 hodinách bezvědomí jsem se probrala na JIP a ptala se jestli budu chodit, protože jsem nic necítila. Lékaři říkali, že ano, ale až za 4-6 měsíců. Chtěli mi amputovat pravou nohu, ale pomohli léčitelé (paní Velínská, Paseka a další) a tak jsem strávila půl roku na invalidním vozíku, ale jsem šťasná, že nohu mám. Bylo to nejtěžší období mého života, musela jsem přehodnotit dosavadní způsob myšlení. Po roce nemocenské a práce na sobě (fyzické i psychické) jsem si dala přihlášku k jízdní policii.
Měla jsem to štěstí, že mě vybrali hned, když ji zakládali. Zážitků bylo spoustu i legrace a podotýkám, že kladrubský kůň umí velice dobře skákat - podařilo se mi s Edou skočit 135 cm čistě ! A nejvíce se mu líbilo vytlačovat dav lidí. Tyto 3 hřebce mi hlídala 2 letá fenka australáka Jenny (Clever Girl Cidabro - CACIB, BOB, CACA,výborná). Mohla jsem mít otevřené všechny boxy a ani jeden hřebec si nedovolil vykouknout, byla rychlá a měla autoritu - ostatně jako každá ženská :-)
V tu dobu jsem měla už dalšího koně, paint horse valacha RINC OIRI z matky A 1/1 po otci Hanks Peppy Star - velice temperamentní rošťák. Dále jsem od roku 1999 trénovala ČT klisnu Linku, velice citlivou dámu, se kterou jsem 2 roky po nehodě vyhrála 3. místo na mistrovství ČR na Nové Americe a plno dalších umístění na MČR. Ráda vzpomínám na trénink paint horse klisny Pokahontas Lady Bug - chápavějšího koně jsem ještě neměla, ovšem její syn mi dal zabrat :-)
V tu dobu jsem obsedala dalšího paint horse po Blue Jane Valley z QH klisny Lazy Steppin Sue. Mamince jsem splnila sen a na narozeniny jí koupila PH klisnu Fantastic Lady Eagle po QH Lizzys SuperMax, úplnou kopii její oblíbené kravky Strojenky :-)
pokračování příště
Policejní hřebec Eda (můj nejmilejší) a ti ostatní
